Není medaile, jako medaile

Metody hodnocení a vyhlašování výsledků na MS

K sepsání tohoto článku mne motivovalo nemálo událostí, ke kterým došlo v poslední době v mém okolí. Ráda bych proto uvedla věci na pravou míru. Určitě to není článek, kterým bych se chtěla komukoliv jakkoliv zavděčit, je to článek, který považuji za nezbytné napsat proto, aby se do budoucna předešlo případným nejasnostem.

Jak probíhá bodové hodnocení sportovního výkonu jednotlivce a z čeho se skládá snad rozeberu časem v jiném článku. Ve stručnosti se však výsledná známka skládá ze součtu průměrných známek od rozhodčích za skupinu  „A“ ( = technický panel) a „B“ ( = celkový dojem), případně i skupinu „C“ ( = povinné prvky) a ,,D" (= kvality provedení povinných prvků). Tato konečná známka je spojena se jménem sportovce. Sportovci jsou dle výše známky řazeni sestupně (od nejvyšší k nejnižší). V interpretaci tohoto hodnocení, (kromě občasného nesouhlasu s ortelem poroty) zpravidla ani v našich končinách nedochází k nedorozumění.

Pořadí a umístění závodníka v soutěži určuje jeho pořadí ve skupině, které je dáno získaným počtem bodů od rozhodčích. To je místo, na kterém se závodník umístil bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o festivalové nebo klasické sportovní rozdělování cen, medailí atd. Zdá se Vám to logické? I mně se to takové zdá, ale divili byste se, kolik lidí není schopno takto jednoduchou věc pochopit a pyšní se výsledky, které ve skutečnosti nemají. Hlavní nedorozumění nastává zpravidla při udělování medailí, které je jiné pro tradiční šampionáty či jejich části a sportovní šampionáty (a soutěžní části šampionátů).

• Sportovní šampionáty a rozdělování medailí
  
  Začínám tímto hodnocením, neboť zde je rozdělování nejjednodušší, protože je totožné s tím, co známe snad ze všech ostatních sportů. Ve výsledkové listině sportovec, který dostane největší počet bodů a umístí se na prvním místě, dostane medaili a diplom s ohodnocením „1st place“ (= první místo). Ten, který svými body dosáhne na místo druhé, bude mít medaili stříbrnou a diplom s hodnocením „2nd place“ (= druhé místo) atd. Věřím, že dále si to dokážete již sami představit. V této kategorii se dostává diplom do šestého místa, kdy první až třetí jsou diplomy s umístěním na medailové pozici. Soutěžící, kteří se umístili na čtvrtém až šestém místě, dostanou diplom o umístění na svém místě v dané kategorii a zbytek závodníků "odchází s prázdnou".
  
• Tradiční šampionáty a rozdělování medailí
  
  U tradičních šampionátu začínáme naprosto stejně, udělá se pořadí závodníků na výsledkové listině sestupně podle získaných bodů. Medaile se však neudělují klasickým způsobem. Podle počtu lidí v kategorii se medaile udělí procentuálně, následujícím způsobem: prvních 10% účastníků na výsledkové listině získá zlatou cenu, následujících 20% účastníků v dané tradiční kategorii získá stříbrnou cenu a následujících 30% závodníků získá bronzovou cenu. Procenta jsou vždy počítána z celkového počtu účastníků v kategorii. Záměrně se zde neuvádí medaile ani umístění, neboť tyto osoby se samozřejmě neumístili na prvním, druhém či třetím místě (kromě prvních třech), ale třeba i na pátém, šestém, sedmém, atd……místě. Ostatně i na diplomu v těchto kategoriích je napsáno: "třetí cena", nikoliv "třetí místo".

 

Je zajímavé, že mnoho lidí se v České republice pyšní prostřednictvím mnoha médií svými medailemi, ale zásadně nikde nezveřejňují výsledkové listiny, které jsou v dnešní době poměrně snadno dohledatelné na internetu, případně se samozřejmě dají na místě nafotit. Myslím si, že tito lidé docela znevažují svoji vlastní práci, práci trenérů i koučů, protože chlubit se něčím, čeho jsem nedosáhl, to absolutně není vhodné. Navíc samozřejmě celý sport poté čelí podezíravým pohledům, když máme najednou v ČR "20 lidí pyšnících se medailovým umístěním z MS", což bohužel degraduje celý sport.

Čekám, že na tento článek budou možná ostřejší reakce, protože se v něm pravděpodobně pozná více lidí, než bych čekala. Ostatně považuji ale za minimálně slušné vůči své rodině, blízkým, přátelům, tréninkovým kolegům a studentům prezentovat se výsledky takovými, jaké mám. Nikoliv něčím, čeho jsem nedosáhla a ještě to snad obhajovat. 

Výše je zevrubně popsáno, jak hodnocení a výsledky fungují. V posledním odstavci je poté můj vlastní názor na sdělování dosažených sportovních výsledků některými lidmi. Nechci však nikoho jmenovat, je na každém z nás, čím a jak se chceme prezentovat. Zároveň je prakticky vždy možné výsledky někde dohledat a ověřit si, zda dotyčný opravdu obsadil inzerovanou pozici a ne slepě následovat fotografie objevující se na webových stránkách či sociálních sítích.

Myslím, že přesně na toto téma psala článek i Káťa Krumpálová na její blog, jakmile ho nejdu, napíšu sem link, abyste si mli přečíst i pohled někoho jiného.

Doufám, že se nám i v příštích letech přikutálí do Čech spousta medailí. :)

Martina Taiji

Vrátil se k nám čínský mistr

Už je tomu tolik let, co pražskou Taiji akademii navštívil Čínský velmistr Chen Taijiquan Zhu Tiancai, že i přes hluboký otisk, který v nás jeho návštěvy vždy zanechají, jsme úplně zapomněli na všechny pocity, které jsou s takovou návštěvou spojeny.

Selfie s velmistrem Zhu Tiancai

S ohledem na velký časový rozestup mistrových návštěv v ČR, bylo již 14 dní před jeho příletem během tréninku vidět na každém studentovi nebývalou snahu dohnat vše, co jsme za uplynulých dlouhých 7 let (tedy dobu uplynuvší od jeho poslední návštěvy) nestihli. Všichni občas potřebujeme nějakou motivaci do cvičení a lepší než příjezd a možnost vedení velmistrem Zhu Tiancai si ani nedovedu představit.

S ohledem na mistrův pokročilý věk s sebou v letošním roce vzal i svého syna Zhu Xianghua. Rozdíl mezi výukou mistra a jeho syna jsem pocítila hned na prvním semináři, kterého jsem se zúčastnila. Přeci jen přibližně třicetiletý věkový rozdíl je znát a mistrův syn se nijak nesnažil nás šetřit. Tempo hodiny bylo impozantní! Cvičení bylo odlišné, neboť některé pohyby mistrova syna byly o něco málo rovnější, než na jaké jsme zvyklí u mistra. Tím, že kruh vzniká postupným vědomým procvičováním jednotlivých pohybů, má velmistr nad svým synem stále mnohaletý náskok a tak se není čemu divit. Připočíst můžeme i skutečnost, že jsme každý jiný.

Po pátečním uvítacím večeru pro oba mistry se plynule v pražské Taiji akademii přešlo k jednotlivým seminářům....

Se ségrou a mistrovým synem po exhibici na slavnostním večeru!

Těsně před seminářem se celou tělocvičnou nese šum a štěbetání, ze kterého je cítit jemné napětí, natěšení a očekávání. Pro mnohé z nás je to opětovné setkání s čínským mistrem, neskutečnou kapacitou v umění, keteré se stalo součástí života většiny z nás. Konečně vchází mistr se synem, všichni spontánně utichají a hodina začítá. "Tak mi to zacvičte, ať to vidím", všichni se chopíme mečů a začínáme sestavu. Asi nemá smysl ani psát, zda jsme sestavu dokončili...nedosáhli jsme napodruhé ani třetiny sestavy, když se ozvala anglická věta ve smyslu "Tak tedy začneme od začátku" samozřejmě doprovázena povzdechem ve stylu "To bude ale zase práce!".

První seminář Chen Taijijian (meč), Foto: Taiji Akademie

 Hned u prvního pohybu jsme se dozvěděli další možné detaily, u druhého nám ukázali alternativní provedení, u třetího jsme si opravily načasování, KROKY byly kapitolou samu pro sebe - zejména lepší synchronizace horních a dolních končetin - případně k tomu i meče, oprava držení meče, oprava práce s mečem, pozor na postoje, dolu, hlavu nahoru, dynamiku, dech...... Mohla bych s klidem pokračovat přes alespoň čtyři další odstavce, ale pro představu to snad stačí. Ve všem jsme měli moře věcí k zlepšování! Prostě fantazie! :)

Slovy se téměř nedá popsat, jak moc mi tento pocit a popostrčení chybělo! Samozřejmě, že jsem byla obohacena o tolik nových pohledů na sestavu, že strávit je mi zabere alespoň další rok, ale to během semináře samozřejmě nikdo neřeší! Důležité je pouze zapamatovat si co nejvíce a vychutnat přítomnost mistrů taijiquan.

Seminář dělové pěsti, Foto: Radek Kolář, Taiji Akademie

Musím říct, že jsme se na semináři neskutečně zapotili, i když příčinou (překvapivě) nebylo pouze abnormální fyzické vyčerpání, ale i obrovská mozková aktivita, jenž jsme vyvýjeli, když jsme se snažili pochytit maximum novinek a poznatků.

Když mistr ukončil v pondělí první seminář, kterého jsem se zúčastnila (tradiční meč), únava byla značná. Myslím si, že jsem ani zdaleka nebyla jediná, koho napadla myšlenka: "Jak asi zvládnu následující celodenní semináře?". Právě jsme absolvovali 3 hodinový seminář Chen Taijijian (Chen taiji meč), nemohli jsme popadnout ani dech, rukama jsme nemohli hýbat a nohy se za pouhé tři hodiny staly těžšími než olovo! S bolavýma nohama a hlavou plnou vjemů jsme se pomalu sunuli k domovu s obavou, jak asi zvládneme dva šestihodinové semináře, ke všemu dva dny po sobě - v sobotu a v neděli.

Skupinová fotografie po semináři Dělových pěstí, Foto: Taiji Akademie

Všichni s láskou vzpomínáme na to, jakou péči a pozornost nám mistři během pobytu v Praze věnovali. Díky, Radku, že jsi nám všem mistra do Prahy opět přivedl! :)

Martina Slabá Taiji

Děkuji Taiji akademii (www.taiji.cz)