Vrátil se k nám čínský mistr

Už je tomu tolik let, co pražskou Taiji akademii navštívil Čínský velmistr Chen Taijiquan Zhu Tiancai, že i přes hluboký otisk, který v nás jeho návštěvy vždy zanechají, jsme úplně zapomněli na všechny pocity, které jsou s takovou návštěvou spojeny.

Selfie s velmistrem Zhu Tiancai

S ohledem na velký časový rozestup mistrových návštěv v ČR, bylo již 14 dní před jeho příletem během tréninku vidět na každém studentovi nebývalou snahu dohnat vše, co jsme za uplynulých dlouhých 7 let (tedy dobu uplynuvší od jeho poslední návštěvy) nestihli. Všichni občas potřebujeme nějakou motivaci do cvičení a lepší než příjezd a možnost vedení velmistrem Zhu Tiancai si ani nedovedu představit.

S ohledem na mistrův pokročilý věk s sebou v letošním roce vzal i svého syna Zhu Xianghua. Rozdíl mezi výukou mistra a jeho syna jsem pocítila hned na prvním semináři, kterého jsem se zúčastnila. Přeci jen přibližně třicetiletý věkový rozdíl je znát a mistrův syn se nijak nesnažil nás šetřit. Tempo hodiny bylo impozantní! Cvičení bylo odlišné, neboť některé pohyby mistrova syna byly o něco málo rovnější, než na jaké jsme zvyklí u mistra. Tím, že kruh vzniká postupným vědomým procvičováním jednotlivých pohybů, má velmistr nad svým synem stále mnohaletý náskok a tak se není čemu divit. Připočíst můžeme i skutečnost, že jsme každý jiný.

Po pátečním uvítacím večeru pro oba mistry se plynule v pražské Taiji akademii přešlo k jednotlivým seminářům....

Se ségrou a mistrovým synem po exhibici na slavnostním večeru!

Těsně před seminářem se celou tělocvičnou nese šum a štěbetání, ze kterého je cítit jemné napětí, natěšení a očekávání. Pro mnohé z nás je to opětovné setkání s čínským mistrem, neskutečnou kapacitou v umění, keteré se stalo součástí života většiny z nás. Konečně vchází mistr se synem, všichni spontánně utichají a hodina začítá. "Tak mi to zacvičte, ať to vidím", všichni se chopíme mečů a začínáme sestavu. Asi nemá smysl ani psát, zda jsme sestavu dokončili...nedosáhli jsme napodruhé ani třetiny sestavy, když se ozvala anglická věta ve smyslu "Tak tedy začneme od začátku" samozřejmě doprovázena povzdechem ve stylu "To bude ale zase práce!".

První seminář Chen Taijijian (meč), Foto: Taiji Akademie

 Hned u prvního pohybu jsme se dozvěděli další možné detaily, u druhého nám ukázali alternativní provedení, u třetího jsme si opravily načasování, KROKY byly kapitolou samu pro sebe - zejména lepší synchronizace horních a dolních končetin - případně k tomu i meče, oprava držení meče, oprava práce s mečem, pozor na postoje, dolu, hlavu nahoru, dynamiku, dech...... Mohla bych s klidem pokračovat přes alespoň čtyři další odstavce, ale pro představu to snad stačí. Ve všem jsme měli moře věcí k zlepšování! Prostě fantazie! :)

Slovy se téměř nedá popsat, jak moc mi tento pocit a popostrčení chybělo! Samozřejmě, že jsem byla obohacena o tolik nových pohledů na sestavu, že strávit je mi zabere alespoň další rok, ale to během semináře samozřejmě nikdo neřeší! Důležité je pouze zapamatovat si co nejvíce a vychutnat přítomnost mistrů taijiquan.

Seminář dělové pěsti, Foto: Radek Kolář, Taiji Akademie

Musím říct, že jsme se na semináři neskutečně zapotili, i když příčinou (překvapivě) nebylo pouze abnormální fyzické vyčerpání, ale i obrovská mozková aktivita, jenž jsme vyvýjeli, když jsme se snažili pochytit maximum novinek a poznatků.

Když mistr ukončil v pondělí první seminář, kterého jsem se zúčastnila (tradiční meč), únava byla značná. Myslím si, že jsem ani zdaleka nebyla jediná, koho napadla myšlenka: "Jak asi zvládnu následující celodenní semináře?". Právě jsme absolvovali 3 hodinový seminář Chen Taijijian (Chen taiji meč), nemohli jsme popadnout ani dech, rukama jsme nemohli hýbat a nohy se za pouhé tři hodiny staly těžšími než olovo! S bolavýma nohama a hlavou plnou vjemů jsme se pomalu sunuli k domovu s obavou, jak asi zvládneme dva šestihodinové semináře, ke všemu dva dny po sobě - v sobotu a v neděli.

Skupinová fotografie po semináři Dělových pěstí, Foto: Taiji Akademie

Všichni s láskou vzpomínáme na to, jakou péči a pozornost nám mistři během pobytu v Praze věnovali. Díky, Radku, že jsi nám všem mistra do Prahy opět přivedl! :)

Martina Slabá Taiji

Děkuji Taiji akademii (www.taiji.cz)

Za svým limitem – ME Moskva 2016

  Zbývá mi asi 14 dní do odletu na Mistrovství Evropy, jehož dějiště bude letos v nově postaveném Wushu paláci v Moskvě! Zkouškové je právě v plném proudu a já ještě nemám ani sesbírané všechny zápočty! Únava se začíná projevovat a to jsem zatím bez vyřízeného víza, tudíž dokladu bez kterého se na soutěž podívám tak maximálně přes on-line stream..

Český taiji tým na ME v  Rusku, Jiří Hauska & Martina Taiji

  Telefonátem z federace jsem upozorněna právě v poslední možný den na vyřízení víza. Ok, letím do cestovky se zoufalou prosbou o pomoc. Pomoc byla naštěstí vyslyšena, takže nakupuji zdobení na stále ještě poměrně nový oblek. Doma jsem velmi hysterická, asi dva dny před odletem sháním lékařské potvrzení, dolepuju (za pomoci všech v rodině) kamínky na oblek, kontroluji vízum a pro jistotu ještě asi 6x pročítám pravidla.....
  Uf! Sedíme v letadle do Moskvy, letíme za ČR jenom dva - Jirka a já, naneštěstí bez teamleadera. Stejně je to ale super let, probereme "co jde" a těšíme se na staré dobré známé, které vždy na závodech potkáme.

Moscow wushu palace, Moscow, Russia

    Z počátku velmi slibně vypadající ruská organizace (a to i přes cca 4 hodinovou, ale zase velmi pečlivou, registraci) vezme v průběhu závodů trošku za své. Přesto být v obrovském asi šestipatrovém (nebo tak nějak) komplexu vystavěném zejména za účelem cvičení wushu, kde v každé z 6 (nebo osmi) tělocvičen je ten fantastický modrý závodní koberec.....to je prostě neuvěřitelný pocit. :)
  Jako první nastupuju s povinnou sestavou, se kterou jsem závodila předloni na MS. Když jsem viděla své soupeřky, zamrazilo mě. Kde se v Evropě najednou vzala taková kvalita?! Já prostě nechápu, opravdu nechápu, jak se dostanou za tak strašně krátkou dobu nahoru. Docvičím a ihned mi coach Rumunů oznamuje, že jsem první. Myslím, že jsem byla v poslední skupině, takže jak to asi mohl vědět? Ukazuje mi on-line stream a on-line zapsané výsledky.

  Nejšťastnějším okamžikem pro vítěze závodu je večer. Jedním důvodem je skutečnost, že se člověk po celém dni může v klidu pořádně najíst a napít. Druhým senzačním bodem jsou hymny, které se na oficiálním mistrovství Evropy vítězům hrají. A to je opravdu úžasný pocit!

  Další dvě mé kategorie už bohužel tak úspěšné nebyly. Bylo mi to docela líto hlavně u meče, který jsem nepokazila tolik, jako obvykle, ale konkurence byla prostě ohromná a medaili dostanou jen první tři. I přesto to ale byla velmi zajímavá zkušenost a snad i posun. Bohužel únava z vyřizování všeho, co bylo třeba se projevila na výsledcích. Je škoda, že usílí mnoha lidí - trenérů, rodiny a lékařů je potom zahozeno jen proto, že není nikdo, kdo by nám sportovcům na místě pomohl. Věřím však, že do budoucna se to určitě zlepší! :)

ME Taijiquan, Rusko - Moskva, 2016, Martina Taiji

 Nakonec bylo ME v taijiquan přínosné. Za odměnu jsem si koupila EWUF (Evropská federace wushu) certifikované červeno zlaté botičky za ty, které jsem již prakticky úplně prochodila a nový soutěžní meč. Meč pro případ rozhodnutí, že toho závodění ještě nebylo dost...

Oficiální výsledky můžete prohlédnout na webu:
http://www.competitionbook.com/public_lists/index/48

Oficiální záznam ze závodů, kde jsou všechny kategorie dle rozpisu jsou k přehrání na tomto odkazu:
http://www.competitionbook.com/public_lists/wushutv


Martina Slabá Taiji

Mistrovství světa v tradičním wushu 2012, Čína

Ve dnech 5. – 11. 11. 2012 se uskutečnilo 5. mistrovství světa v tradičním wushu. Tentokráte se konalo v čínském městě Huangshan, provincii Anhui. Soutěže se zúčastnilo na 3300 závodníků z 55 zemí světa a konkurence byla obrovská.

Za Českou republiku závodilo 14 sportovců, z toho 7 závodníků bylo nominováno a zbytek jel na vlastní pěst. Měla jsem štěstí a byla jsem zařazena do sedmičky nominovaných (na základě předchozích výsledků). Nominace mě povzbudila, ačkoliv jsem věděla, ža do odletu to bude ještě spousta práce. Přesto jsem se moc těšila nejen na soutěž, ale hlavně na celkový pobyt v Číně. Když nastal čas odletu, nemohla jsem uvěřit, že opravdu poletím. :)
Celá soutěž trvala pět dní, přičemž první a poslední den byly vyhrazeny na úvodní a závěrečný ceremoniál. Obě tyto akce byly pojaty, pěkně po čínsku, tedy opravdu ve velkém.Každý stát měl vyslat jednoho zástupce, který ho bude reprezentovat na úvodním ceremoniálu. Náš teamleader vybral mě a tak jsem se mohla poprvé v životě zúčastnit tohoto ceremoniálu na Mistrovství světa. Bylo to úžasné a velkolepé, po nástupu jsem se přidala k ostatním členům naší výpravy a shlédla zbytek krásného ceremoniálu z tribuny. Tím byla soutěž oficiálně zahájena. Nastupovala jsem ve dvou sólových disciplínách, v chen taiji beze zbraně a taiji meč. První den jsem nastupovala v taiji beze zbraně. Byla jsem šíleně nervózní, plná hala lidí, kteří koukají na nás! Prostředí v rozcvičovacích místnostech bylo sice vcelku příjemné, ale nervozita závodníků by se dala krájet. Tato kategorie byla obsazená kvalitními závodníky a tak jsem s napětím čekala až na výsledkovou listinu, abych věděla, jak jsem dopadla. Prvních několik závodnic totiž od sebe dělí pouze setiny bodu. Nakonec jsem se umístila na třetím místě a to stačilo na stříbrnou medaili. Vím, že je co zlepšovat a vždy bude, ale z tohoto umístění mám radost.

Se sestavou s mečem jsem nastupovala hned druhý den dopoledne, ale bohužel jsem překročila časový limit, což je chyba a tak jsem nemohla pomýšlet na nijak skvělé umístění. Mile mě překvapilo, že jsem skončila na šestém místě, které s přehledem stačilo na bronzovou medaili. Zní to zvláštně, ale po prvním dnu jsem si sestavu s mečem moc užila, i závodní koberec byl najednou lepší (v reálu to byl ten samý!) a meč lehčí.. I když tato sestava nedopadla tak dobře, uvědomila jsem si, jak moc mě baví a jakou mám radost, když ji cvičím.
Poté jsem měla jeden den volno na prohlédnutí si stánků s oblečením a zbraněmi. Mimo to jsem v tento den mohla poklidně pozorovat hemžení lidí v hale, což mě moc bavilo. Druhý den večer proběhl závěrečný ceremoniál a protože město Huangshan je kolébkou čínské opery, po několika proslovech jsme shlédli překrásné operní představení.
V závěru bych chtěla poděkovat všem, bez kterých bych se na Mistrovství světa nikdy nedostala. Rodičům za psychickou a finanční podporu, Martinovi Lachmanovi za psychickou podporu, trenérům Taiji akademie, kteří mě s taiji seznámili, státnímu trenérovi Martinu Rohelovi za nominaci a Kátě a Jirkovi Hauskovým za organizaci při konání soutěže. Práce Vás všech si vážím a moc pro mě znamená, děkuji! :)

Martina Slabá Taiji